Archiv Plus připomněl zahraniční zpravodajku Věru Šťovíčkovou-Heroldovou (Roman Elner)

Český rozhlas Plus v pořadu Archiv Plus 23. 10. 2020 připomněl životní osudy zahraniční rozhlasové zpravodajky Věry Šťovíčkové, později provdané Heroldové. Nepatřím mezi pamětníky 60. a 70. let minulého století, přesto její jméno znám. Na pořad mě upozornil Jiří, kolega z jádra Klubu. Pořad jsem si tak poslechl na jeho podnět.


O Věře Šťovíčkové-Heroldové se dá dohledat řada informací, i na rozhlasovém webu a v rozhlasovém archivu. Kromě zmíněného pořadu autorky Kláry Kučerové "Zahraniční zpravodajku Čs. rozhlasu nezlomila ani StB. Dva životy Věry Šťovíčkové-Heroldové" (https://plus.rozhlas.cz/zahranicni-zpravodajku-cs-rozhlasu-nezlomila-ani-stb-dva-zivoty-very-stovickove-8345738) z cyklu Archiv Plus před dvěma roky (24. 5. 2018) na ČRo Plus odvysílali v pořadu Portréty Davida Hertla díl "Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď" (https://plus.rozhlas.cz/vera-stovickova-heroldova-byla-u-vseho-co-se-delo-v-eteru-po-21-srpnu-1968-pak-7226180) .


O Věře Šťovíčkové jsem toho mnoho nevěděl. Před lety jsem její jméno zaslechl ve dvou souvislostech:
1/ zahraniční africká zpravodajka, která nemohla po srpnu ´68 už dál působit v Rozhlase. Pro mě jsou známější jména „rozhlasáků“ Jiřího Dienstbiera a Jana Petránka, oba se vztahují také k 60. letům. Jak už jsem uvedl, nejsem pamětníkem. Příjmení Šťovíčková-Heroldová mi znělo netradičně a zapamatoval jsem si ho.
2/ podruhé jsem na její jméno narazil v souvislosti s překlady. Rád si občas přečtu cestopisnou knihu nebo knihu od autora z nějakého netradičního státu. V jednom období jsem s oblibou četl knihy afrických autorů, kupříkladu: Meja Mwangi - Rej švábů (román keňského spisovatele, který přeložil Michael Žantovský) (https://www.databazeknih.cz/knihy/rej-svabu-226895)  nebo taky Ben Okri - Hladová cesta (tlustý román nigerijského spisovatele, který přeložila právě Věra Heroldová) (https://www.databazeknih.cz/knihy/hladova-cesta-67838). Afričtí autoři do knih leckdy zahrnovali témata náboženství, šamanství. Mám rád i knihy autorů tzv. magického realismu (https://cs.wikipedia.org/wiki/Magick%C3%BD_realismus) spisovatele Salmana Rushdieho (https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/salman-rushdie-693), kde se prolíná realita a fantazie a někdy se to nedá odlišit. A v podobném duchu bývají knihy afrických autorů. Člověk může na svět nahlédnout jiným pohledem a zároveň se dozví něco z historie (třeba kolonialismu). Věra Heroldová si s každým překladem dala práci a poctivě studovala reálie.


Určitě má smysl, aby se na vlnách Rozhlasu připomínaly takové inspirativní osobnosti jako ona. Které dokázaly obstát v historicky složitých dobách. Které stály v souladu s vlastním svědomím na správné straně. Které, i když zažívaly strasti a pronásledování a nepřízeň, nezatrpkly a zachovaly si nadhled a úsměv a optimismus. Československý rozhlas před rokem ´89 i třeba v 60. letech byl úplně odlišný od dnešní doby, kdy je všude kolem nás množství dostupných informací, kdy existuje množství soukromých rozhlasových stanic i množství stanic Českého rozhlasu.


Nabízí se otázka, jestli ještě dnes tvoří přítomnou podobu Českého rozhlasu osobnosti formátu Věry Heroldové? Osobnosti, které by dokázal vyjmenovat běžný rozhlasový posluchač, osobnosti, které po letech stále zůstanou v paměti posluchačů. Nebo jestli jsou osobnosti a jejich práce přehlušovány vrstvami každodenních posluchači konzumovaných informací, někdy až informačním mediálním smogem?

Koho vy považujete za osobnosti z řad pracovníků Českého rozhlasu (nejen ze stanice Plus)?



Autor. Roman Elner